Upozornění

Postavy použité v povídkách jsou majetkem jejich původních autorů.
Povídky zde nejsou za účelem zisku.
Pokud se ti nelíbí sex dvou mužů, odejdi!
Za reklamy vložené do komentářů blokuji IP adresu a samozřejme je mažu!

čtvrtek 8. srpna 2013

Bradavické seance 1 - 4

Pairing: HP/DM
Varování: znásilnění, masochismus, 18+



Svítání

Lilo jako z konve. I v příjemně vyhřáté Nebelvírské společenské místnosti to navozovalo pocit melancholie. Uplynulo nějakých pět let po pádu Voldemorta a všechno se zdálo být naprosto pokojné, mírumilovné a v pořádku.

Ačkoliv byl Harry Potter už druhým rokem učitel v Bradavické škole čar a kouzel, stejně trávil hodně volného času tady. Ostatní studenti ho zbožňovali a pořád po něm chtěli slyšet nějaké příběhy. Harry jim je s radostí vyprávěl…až na jeden. Ten poslední, který se stal po Voldemortově smrti. On a Ginny se vzali…a ona za rok a půl zemřela. Zemřela při naprosto obyčejné mudlovské nehodě, kdy ji na ulici srazilo auto. Harry do té doby odolával nabídkám práce v Bradavicích, ale pak přijal. Musel nějak přejít tu bolest z její ztráty a ztráty jejich nenarozeného dítěte, které nosila Ginny pod srdcem.

Seděl v křesle a díval se do plamenů hučících v krbu. Nebelvírská společenská místnost už před pár hodinami utichla, když se studenti vytratili do ložnic. Nakonec se zvedl i Harry s úmyslem zajít do profesorské koupelny a pak spát.

Celkem ho překvapilo, když už z chodby uslyšel zvuky sprchy. Řekl automaticky heslo jedné soše, která na chvíli ožila a odskočila stranou. Prošel do šatny, shodil ze sebe hábit a zabalený jen do osušky vešel do mužské části koupelny. Zvuk sprchy mezitím utichl.
První uviděl platinovou hřívu vlasů a alabastrová ramena, zbytek se utápěl v bílé páře a bazénku s sněhobílou pěnou. Jak cvakly dveře od šatny, dotyčný se otočil a do Harryho se zabodl pár šedých očí se směsicí překvapení, ostražitosti, úleku a vzdoru. Ten však zmizel stejně rychle, jako se objevil, když poznal Harryho. Ocelové oči dostaly nerozpoznatelný výraz. Harryho Dracova reakce nepřekvapila. Vlastně se divil, že vůbec sedí zády ke dveřím. Občas se choval šíleně paranoidně.

Pro Pottera bylo překvapením, že Draca potkal na Ginnyině pohřbu. Tenkrát vlastně nehlasně a podivně uzavřeli jakousi mírovou smlouvu. Po jistém incidentu se neviděli, dokud Harry nenastoupil do Bradavic. Draco tady učil lektvary po Snapeově smrti. Harry přijal místo učitele obrany proti černé magii. Naštěstí neměl Malfoy stejné sklony usilovat právě o to místo stejně jako Snape, takže spolu vycházeli relativně dobře. Možná to bylo tím, že oba dospěli, možná tím, co všechno prožili, každopádně se oba změnili z věčných soků na…přátele? Tak se to asi říct nedá, ale ta řevnivost dávno vyhasla. Hlavně Draco se změnil. Nemluvil o časech, které strávil po boku Voldemorta. Toho tématu se přímo panicky bál a když se bál, byl agresivní.

"To jsi jen ty," konstatoval Malfoy bez výrazu a zase se otočil.

"Jo, promiň," zaškubal Harrymu koutek v úsměvu. "Co to, že sedíš zády ke dveřím?"

"Ani nevím," zamumlal Draco. Až teď si Harry všimnul lahve ohnivé whisky postavené na okraji bazénku. Něco mu to připomnělo.

"Máš ještě nějakou zásobu lektvaru na spaní?" Pottera trápily noční můry. Nebyl sám a Malfoy většinou dělal pro ně oba lektvar na spaní.

"Mám ho spoustu. Ale radši si dej tohle," blýskl po něm Draco pohledem a nedbale ukázal na whisky.

"Díky," zabručel Harry, ale nijak se do toho nehrnul. Radši se spustil do bazénku a požitkářsky si vychutnával horkou vodu, která voněla po fialkách. Draco k němu otočil hlavu. Lehce růžové tváře značily, že už není moc střízlivý.

"Už se mi zdají sny i po lektvaru, víš? Pořád se mi to vrací, neusnu," začal překotně mluvit a lehce se mu pletl jazyk. Harry nevěděl, co říct. Zeptat se pro jistotu neodvážil, ale jinak netušil, co může Malfoye ve snech pronásledovat. Nebo…možná tušil. Draco měl svou bílou jemnou kůži poznamenanou nespočtem jizev. Kdo je způsobil, to dokázal Harry hravě uhodnout.

"Hej, pojď se bavit," obrátil prudce Malfoy a přisunul se natěsno k druhému muži. Jeho oči byly jako studny, které najednou žadonily. Popravdě řečeno, Harry to tak trochu čekal. Alkohol většinou zbavil Draca všech morálních zábran a přetvářky a kdysi tak hrdý mladík jednal podle toho, co opravdu cítil. Pod vodou nahmatal jeho vzrušení. Rukou sjel Dracovi na zádech, zastavoval se na každé jizvě. Proti jeho návrhu nic neměl. Právě naopak. Jenže Malfoy byl v ráži díky alkoholu.¨

"Nebuď tak jemný, Pottere, já nejsem ženská," zasyčel a divoce ho políbil. Zuby prudce zaútočil na Harryho rty. Ten si to ovšem nenechal líbit. Jakmile odpověděl ve stejném duchu, Draco se naprosto podvolil jako hadrová panenka. Rty obou zabarvil sytý karmín.

"Jsi opilý," broukl mu Harry do ucha a dal mu tak poslední příležitost vybruslit.

"A komu to vadí? Mě ne. Vezmi si mě, Pottere…Harry…" zašeptal Malfoy prosebně. Jeho tón, pohled, submisivní držení těla…to všechno Harryho silně vzrušilo. Připomnělo mu to událost po Ginnyině pohřbu…Tehdy se Draco choval podobně.

Přitlačil blonďáka na stěnu bazénku a prsty začal mapovat spodní partie jeho těla. Draco se marně svíjel slastí a sténal, Harry byl silnější.

Tenkrát ho překvapilo a - proč to nepřiznat - vyděsilo, že by mohl mít požitek ze sexu s mužem a nadto s Malfoyem. Ale byl taky přiopilý ohnivou whisky i žalem a pak už to nějak neřešil…

Když začal Draca připravovat prsty, ten podrážděně zasyčel.

"Vykašli se na to!" vydechl přerývaně a hmátl dozadu po Harryho mužství. Jak chceš, rezignoval na něžnost Potter a tvrdě si do druhého muže prorazil cestu. Draco vykřikl slastí a bolestí zároveň. Ano, přesně jako tehdy…Bolest a slast, ponížení a extáze…Divoce se pohyboval do rytmu, zatímco Harryho nehty a zuby nechávaly rudé otisky na jeho bílé kůži. Ale Dracovi to nestačilo. Chtěl víc bolesti. Chtěl dosáhnout až na vzpomínku zasutou v tom nejčernějším koutě paměti. Když cítil, že se blíží jeho vyvrcholení, zoufale se přitiskl k Potterovi a zaťal prsty do jeho snědých ramen. Celý se propnul jako struna a spolu s orgasmem mu vytryskly hořké slzy. Harry dosáhl vrcholu jen chvilku po něm. Zadýchaně z Malfoye vyklouzl a rozpačitě sledoval, jak mladý učitel lektvarů vzlyká a třese se.

"Draco…" pokusil se ho obejmout, ale mladík ho prudce odstrčil.

"Nestarej se o mě," pokusil se nahodit svou obvyklou masku nezájmu a nadřazenosti. To ovšem s uslzenýma očima dost dobře nešlo.

"Neblbni. Pojď, pomůžu ti se dostat do postele," ignoroval chabé protesty Harry. Navíc měl pocit, že v té horké vodě asi brzo omdlí. Raději vylezl a pustil na sebe ledovou sprchu.

"Draco, jdeš?" Ohlédl se, ale Malfoy se nehýbal. Usnul jako špalek. Harry se nejdřív zamračil, pak si povzdychl. Já věděl, že to není dobrý nápad…proč jsem mu ale teda vyhověl? Začínám pro tebe mít čím dál větší slabost, Draco…Vyzvednul alabastrové tělo z vody a se značnou dávkou nemotornosti zabalil do osušky a vytřel do sucha. Jen tak v koupacím plášti pak Malfoye vzal do náruče. Až skoro u jeho pokoje si uvědomil, že nezná heslo. Na podpatku se otočil a zamířil k sobě.

Když Malfoye položil, začal si něco mumlat ze spaní. Potter tomu nevěnoval pozornost, ale stejně mu něco udeřilo do uší.

"Proč…tak jemný…staráš…o mně…Oni se…nestarali…o mmm.." Dál to už nebylo srozumitelné, ale i tak se Harryho mozek rozjel na plné obrátky. Jací 'oni'? Má to nějakou spojitost s těmi jizvami? Občas bych ti chtěl vidět do hlavy, Malfoyi… Nakonec usnul i on s Dracem v jedné posteli.

Když se ráno jako první probudil, zrovna svítalo. Uvědomil si, že ve spaní se s Dracem přitulili k sobě. Blonďák ho svíral s téměř dětskou umíněností a vypadal tak křehce a bezbranně…a krásně. Zrovna svítalo a první sluneční paprsky mu jako aureola zářily kolem hlavy, odrážely se na jeho platinových vlasech a alabastrové kůži dávaly jemně zlatavý nádech. Harry vydržel dlouho tu krásu sledovat. Opravdu tě asi mám rád, Malfoyi, pousmál se.

Noční můra

Řekl mu, ať jde, tak naivně šel. Nikdy by ho nenapadlo, že jeho vlastní otec... Když měl teď ruce připoutané k náhrobku ve tvaru kříže, v ústech roubík a přes oči pásku, proklínal toho bastarda i vlastní hloupost.

Uslyšel zvuky přemisťování, ale jinak všude vládlo zlověstné ticho. Když pocítil dotek studených rukou, polekaně sebou trhnul.

"Na strach je ještě brzy," uslyšel pobavené zasyknutí a málem omdlel hrůzou. Nebyl schopen jiné souvislé myšlenky než té, že vlastní otec ho předhodil Pánu zla jako oběť za vlastní selhání...?! Stisknul čelisti, aby zadusil vyděšený výkřik, když ucítil, jak se něco sune po jeho těle. Až zpětně mu došlo, že jde o provazy, které sklouzly na zem. Roubík i páska taky. Stál v kruhu smrtijedů. Tentokrát ho bezvýrazné umrlčí obličeje vyděsily. Několik kroků od něj stál sám Voldemort. Mladík se zapotácel, ale neodvážil se spustit z černokněžníka oči. Pár rudých zřítelnic ho pozoroval se stejným zálibným zaujetím, jako šelma pozoruje kořist. Hodnotícím, nelítostným pohledem.

"Svlékni se," pronesl líně. Cože?! zděsil se mladík. Nedokázal přimět strnulé údy k pohybu. Jen stál jako ledová socha a chvěl se po celém těle.

"Mám ti pomoct, mladý Malfoyi?" zle se Voldemortovi zalesklo v očích a nazačil pohyb hůlkou. Jako by mladíka jeho jméno uhodilo. Nejistě si rozepnul sametový plášť a nechal ho sklouznout na zem. Podíval se bojácně na pána svého otce. Jak se tohle všechno stalo? Otec něco zpackal a já mám být...co? Já, Malfoy! Nesnáším toho bastarda, co mám za otce!

"Všechno!" štěkl Voldemort. Přesně tohle Draco doufal neslyšet. Chce mě mučit? Co vlastně chce? Jen klid...polk...klid...Třesoucími se prsty začal rozepínat knoflíčky bělostné košile. Jeden se mu podařilo utrhnout, než mu košile jako pírko sklouzla z ramen a dopadla vedle pláště na špinavou zem. Přidušeně polkl, když si měl sundat i kalhoty a spodní prádlo. Tváře mu polil sytý ruměnec. Doufal, že tma ho skryje.

Noční chlad mu nahnal husí kůži po celém těle. Nebo to možná bylo strachem? Draco se snažil posbírat všechnu svou hrdost, ale v tváří tvář Pánu zla se rozplývala jako pára nad hrncem. Před ním stál obnažený a bezbranný jako novorozenec. A Voldemort si toho byl velice dobře vědom. Přistoupil k Dracovi a dvěma prsty mu nadzvednul bradu. Výsměšně se kochal strachem v mladíkových očích.

"Dosud nevinný syn Luciuse Malfoyie. Asi bych to měl považovat za poctu. Nebo urážku? Tvůj otec si tě zřejmě moc necení," pronesl černokněžník zlomyslně. Draco zaťal čelisti. Voldemort zasáhl přímo to nejcitlivější místo. Pro otce jsem jen...syn určitě ne. Hračka? Majetek? Zbytečnost? Nevěděl.
Pán zla se otočil a štěkl na smrtijedy: "Ztraťte se, dokud vás nezavolám!" Série prásknutí oznámila, že příkaz byl okamžitě vykonán. Voldemort pozvednul hůlku a s krutým úsměvem zaznamenal Malfoyiovo trhnutí.

Tma, tlak...světlo. Ocitli se v nějakém tmavém pokoji světleném jen černými pohřebními svícemi. Dominovala v něm velká postel pokrytá rudočerným saténem. Voldemort prudce Draca udeřil a ten spadl přímo na lože. Reflexivně se stočil do klubíčka, aby zakryl svou nahotu.

"Snad by ses nebál, Draco. Nebo se stydíš? Jsme tu jen my dva. Brzy se budeš cítit velice dobře," zasyčel Voldemortův hlas. Něco v jeho tónu způsobilo mladíkovi nezvladatelný třas.

Černokněžníkova vychrtlá ruka se mu zaryla do ramene a surově ho přetočila na záda. Přesunul ji na zátylek a tak držel jeho hlavu v poduškách. Draco se neodvážil ani pohnout. Pohyb hůlkou spíš jen vycítil než uviděl a tam dole se mu rozlilo cosi kluzkého, studeného. Slabě se překvapením a šokem zajíkl. Ucítil tlak v análním otvoru a pak měl pocit, že ho roztrhla bolest. Teď mu to všechno došlo. Pán zla....on mě...proboha, ne, to ne...Tohle je jen sen, určitě, jen noční můra. Tohle se opravdu neděje... Zakvílel bolestí a slzy se mu draly ven i skrze stisknutá víčka. Nevěděl, jestli prosil i nahlas. Hrdlo ho bolelo od usilovného polykání slz...nebo i od křiku? A pak teprve se v něm černokněžník začal pohybovat.

Slzy i krev smáčely černý satén. Dracovy slabiny hořely sžíravým ohněm. Až když hlasitě zasténal, uvědomil si, že tu bolest vítá s otevřenou náručí. Že jichce. Že bolest se mění ve slast, která mu jako jed proudí žilami. Ucítil tam dole zvláštní zaškubání a útroby mu zaplavilo cosi horkého, jakési neznámé teplo.On do mě... Draco se pokusil uniknout, ale ve Voldemortově vychrtlém těle se skrývala překvapivá síla.

Muž se z něj vyklínil a převrátil mladíka na záda. Draco se pokusil zakrýt vlastní vzrušení spojenými dlaněmi, ale nepomohlo to, protože Voldemort mu je vypáčil za hlavou.

"Pouta na tebe," sykl téměř něžně a pevné provazy Dracovi připoutaly ruce k čelu postele. Mladík prudce oddechoval. Jeho zrůžovělá kůže se leskla kapkami potu.

"Kéž by tě teď Lucius mohl vidět," uchechtnul se Voldemort. "Jaká se z jeho syna vyklubala mladá děvka." Draco zrudnul a pokusil se alespoň skrčit nohy, ale vzápětí i ty měl připoutané k posteli. Voldemort se pohodlně usadil do černé lenošky, přikouzlil si karafu s vínem a líně mávl hůlkou. Se zájmem pozoroval alabastrové tělo na černém saténu, které se v tu chvíli propjalo jako tětiva luku.

Draco vytřeštil oči. Kletba mu způsobila vzrušení až bolestivé. Zhluboka zasténal. Pocit slasti se stupňoval až do ostré bolesti. Trhavě pohyboval pánví ve snaze si ulevit. Marně se zmítal, trhal pouty a kvílivě naříkal vzrušením. Voldemort se bavil a přitom upíjel víno. Dracovi se začalo tmít před očima a už jen ztěžka lapal po dechu.

"Chtěl by sis ulevit, Draco? Popros mě," ušklíbnul se. Mladík mu věnoval nenávistný, zmučený a zároveň zoufalý pohled. V tuhle chvíli by udělal snad naprosto cokoliv.

"Prosím....Cokoliv...Prosím," vzlykal. Provazy ožily a smýkly s ní na zem před Voldemorta. Ledová kamenná podlaha mu způsobila šok, když tvrdě dopadnul na kolena, ale teď se soustředil na něco úplně jiného. Na spodní partii vlastního těla, která mu do celého těla vysílala rozžhavené jehličky. Vytřeštěnýma očima plnýma slz zíral na Voldemortova kolena. Jen mimoděk zaznamenal, že Pán zla na sobě má jen jednoduchý hedvábný plášť - vlastně to byl spíš župan - ledabyle převázaný. Kdy se převlékl?...Blbče, to je přece úplně jedno! ozval se v něm malfoyovský hlásek.
Ledové prsty mu zvedly hlavu a přejely po rtech rozkousaných téměř do krve.

"Prosíš hezky. Dovolím ti si úlevu zasloužit," milostivě mu Voldemort sdělil a výmluvně si Dracovu hlavu přitáhl k vlastnímu klínu, kde se na hebké látce výmluvně rýsovalo jeho vzrušení. Draco vzlykl ponížením a zaťal čelisti.

"Nechceš? Máš výdrž, můj mladý příteli," zle se uchechtnul černokněžník a rozesmál se.
Odhodlání vydrželo Malfoyovi asi půl minuty. Potom se jeho hrdost nenávratně rozplynula. Zakuckával se, musel potlačovat dávicí reflex a nakonec, po nekonečně dlouhé dobře, ucítil teď už povědomé záškuby. Zděšeně chtěl odtrhnout hlavu, ale silný Voldemortův stisk ho naopak přimáčkl ještě blíž. Ústa mu zaplnila odporná pachuť, začal se dusit a dávit, ale Pán zla ho s pobaveným pohledem donutil polknout.

"Šikovný chlapec si zaslouží odměnu," zasyknul Voldemort trochu zastřeným hlasem. Jako by to bylo zaklínadlo. Dracovo tělo dopadlo na záda v divokém orgasmu. Mladík křičel v extázi, která ho trhala na kusy. Před očima mu tančily hvězdičky a žilami proudilo rozdrcené sklo.

Zůstal vyčerpaně, napůl v bezvědomí ležet na ledové podlaze, ztěžka oddechující. Noční můra však ještě neskončila.

Na chvíli musel ztratit vědomí, protože ho probrala až bolest. Někdo se surově dobýval do jeho těla. Slabě zakňučel. Cítil směs hlíny, trávy a cizí pach. Někdo si do něj bezohledně prorážel cestu, drásal svými nehty jeho záda a ramena a nechutně při tom oddechoval. Draco otevřel oči, ale ve tmě viděl jen neurčitou postavu. Pokusil se vyprostit, bojovat, shodit ji ze sebe. Odměnou mu byl jen pálivý políček a brutálnější zacházení. Se zděšením si uvědomil, že se děje to samé, co předtím. Jeho tělo začalo reagovat. Zatímco Draco umíral ponížením, jeho tělo toužilo po ještě hrubějším zacházení, po ohni ve slabinách, po tom, aby si ho někdo podrobil do posledního kousku tkáně.

Útroby mu zalilo lepkavé teplo a stín se vytratil. Draco zůstal ležet na zádech. Sípavě oddychoval a mimoděk se lehce pohyboval stejně jako v rytmu předchozího sexu. Nemusel čekat dlouho...
Časem ztratil ponětí o tom, kolik mužů se na něm vystřídalo. Nespočítal by, kolikrát dosáhl extáze, která ho znechucovala a přece tak pohlcovala. Možná i ztratil vědomí. Když otevřel oči, díval se přímo na východ slunce. Ležel prokřehlý na opuštěném hřbitově, rozbolavělý, plný modřin, škrábanců, kousanců pokrytý vlastní krví i cizími tekutinami. Chtělo se mu ze sebe zvracet a zoufale brečet. Neukápla mu však ani kapka, byl na to příšerně vysílený.

Tma...Houpavý pohyb...Teplo...Něčí náruč. Zašeptání...

"Odpusť, Draco..."

Nekonečný vír, závratě, tupá, hlodající bolest a pak světlo...A probuzení ve vlastní posteli. Po těle měl obvazy a chladivé masti. Pohledem zabrousil na svůj noční stolek, kde jako vždy odpočívala v sametovém pouzdře jeho hůlka. První, co udělám, bude, že ji vezme a zabije otce. Toho zkurvenýho bastarda!

Nedostal už příležitost. V době jeho bezvědomí Voldemort padl a jeho otce zašili do Azkabanu. Jeho touha po pomstě tak zůstala nenaplněna, jen noční můry se vracely každou noc...

Nejlepší lék na žal

Byl nádherní jarní den. Slunce provokativně zářilo a po ranním deštíku všude voněla mokrá tráva. Cestu pohřebního průvodu lemovaly rozkvétající stromy. Ten, koho se tohle všechno dotýkalo nejvíc, to však nevnímal a i kdyby, nedokázal by to ocenit. Právě mu pochovávali bytost, kterou miloval víc než vlastní život.

Když procesí zastavilo a rakev spustili do čerstvého hrobu, z očí mu nezadržitelně proudily slzy. Nestyděl se za ně. Stejně okolí nevnímal. Měl oči jen pro rakev a nový, běloskvoucí náhrobní kámen. Byla na něm fotka mladé rozesmáté ženy a zlatým písmem vyvedený nápis Milovaná dcera a manželka Ginevra Potterová. Ta písmena se Harrymu rozmazávala před očima.

Když zasypali hrob, teprve mu to došlo. On už Ginny nikdy neuvidí, neobejme ji, nepolíbí. Ginny je pryč. Zabraný do svého žalu by si vůbec nevšiml zahalené postavy, která přišla položit růži na hrob dlouho po tom, co tam zůstal jen Potter, ale po chvíli váhání návštěvník zamumlal: "Upřímnou soustrast, Pottere." To si i Harry uvědomil, že vedle něj někdo stojí. Dokonce i bez obvyklého jízlivého tónu poznal, kdo to je a nemohl to pochopit. Co dělá Malfoy, Draco Malfoy, na pohřbu jeho milované Ginny? Nevymáčkl ze sebe ani slovo, ale Malfoy, očividně v rozpacích, ho pozval na panáka. A tak to vlastně všechno začalo.

Odpoledne se přehouplo ve večer a ten v noc. Harry měl v žilách snad víc alkoholu než krve. Draco mu celou tu dobu dělal společnost, aniž by sám vlastně věděl proč. Nikdy by to Potterovi nepřiznal, ale měl Ginny taky rád. Zbožňoval její přímočarou, srdečnou povahu a ostrý jazýček. Nikdy se ji ale nepokusil získat. Měl silný pocit, že prostě patří s Potterem k sobě. Nedokázal si ji představit po svém boku...a ani to raději nezkoušel. Ale teď byla mrtvá a v pohledu na zlomeného Harryho bylo cosi dětsky dojemného. Navíc Draco zjistil, že po jisté zkušenosti jeho tělo reaguje už jen na muže. Netýkalo se to citové stránky, jen tělesné. Od doby, kdy ho otec předhodil Voldemortovi ho však žádná žena nedokázala tělesně vzrušit. Na rovinu si přiznával, že jeho náhlá dobrosrdečnost vůči Potterovi nebyla tak úplně bez vedlejších záměrů.

Když už to vypadalo na otravu alkoholem, přemístil je oba do svého Londýnského bytu a použil na Harryho Střízlivějící zaklínadlo. S nepatrně zlomyslným úšklebkem pak naslouchal dávivým zvukům z koupelny. Stejně Potter nevystřízlivěl úplně, vypil toho opravdu moc. Pro Dracovy záměry však jeho lehká přiopilost stačila víc než bohatě. Nasměroval zničeného Harryho do sprchového kouta.

"Proč to..dě...áš?" zamumlal Potter, když mu Malfoy přes hlavu stahoval košili a z boků kalhoty. Draco se jen pousmál, neodpověděl. Vyhrnul si rukávy, pustil na Pottera proud studené vody a vrazil mu do ruky kouzelnou mycí houbu. Tak ho tam nechal. Těšil se na zbytek noci. Houba voněla magickým afrodiziakem. Potter nebyl první, koho tu mladý Malfoy měl. Zval si sem různé muže. Musel, sex se pro něj stal potřebou, jinak nebyl schopen snášet noční děsy, ve kterých stále znova prožíval onu noc.

Pomalu, s rozmyslem se svlékl a plácl sebou do měkké peřiny své dvoulůžkové postele. Ležel na zádech a poslouchal zvuky tekoucí vody z koupelny. Když ustaly, příjemně ho zašimralo ve slabinách. Pottera prostě svede a hotovo. Uslyšel tápavé kroky a vzápětí zmatené zamumlání: "Malfoyi?" Podle hlasu poznal, že Potter vystřízlivěl víc, než s tím Draco počítal. Nevadí, bude to zajímavější. Posadil se a elegantně vstal. Na rozdíl od Harryho, který měl kolem beder alespoň ručník, byl Draco celý nahý. Ve světle jediné lampy jeho štíhlé, alabastrové tělo téměř zářilo. Harry se zarazil.

"Líbím se ti, Pottere?" nesnažil se Malfoy ani moc maskovat své úmysly. Je z tebe prachsprostá děvka, ozval se mu v hlavě čistě malfoyovský hlásek. Ano, kdysi by tak hrdý byl. Ale to patří do minulosti, proto ten hlásek zahnal a popostoupil o pár kroků směrem k Harrymu.

Potter jen zíral na to bílé tělo. Popravdě řečeno bylo na muže velice krásné. Štíhlé a přece se pod jemnou kůží rýsovaly šlachovité svaly. Polkl.

"Ano," přiznal. Ale ani alkoholem nebyl omámený natolik, aby se nepozastavil nad prapodivností téhle situace. Proč je vůbec tady, polonahý, s dokonce úplně nahým Malfoyem? A proč ho pohled na jeho téměř étericky krásné tělo zasahuje až do slabin?

Draco mu nechtěl dát možnost přemýšlet. Potřeboval to, chtěl to a hned. Tanečním krokem se přitulil k Potterovi a než se ten nadál, přitiskl mu svá ústa na jeho. Harry málem odskočil, ale Draco mu stačil ovinout ruce kolem šíje a zaplést mu je do mokrých vlasů. Ty dobyvačné rty byly tak hebké a horké...! Vyslaly Potterovi do slabin vlnu vzrušení. Na chvíli zapomněl, s kým se líbá a pootevřel ústa. Draco toho využil a směle propletl jejich jazyky. Harry se nechal tím vášnivým polibkem strhnout a chvíli se přetlačovali, než se Draco s tichým výdechem podvolil. Slabinami se tiskl k Harrymu, proto s potěšením zaznamenal, že jeho snaha nese kýžený efekt v podobě Potterova vzrušení. Nedal mu ani vteřinu navíc, aby se stihl vzpamatovat. Jeho šikovné ruce zabrousily do Harryho klína, kde třely a laskaly tak dlouho, dokud nedonutily Harryho sténat.

V nejlepším, těsně před vyvrcholením, se Draco odtáhl. Provokativně se složil na postel a gestem zval Pottera k sobě. Vyšlo mu to. Harry se kdovíproč aktivně zapojil a Malfoye následoval. Klekli si naproti sobě, jako by postel měla být bojištěm o dominanci. Ale Draco chtěl mít jen přístup k Potterovým bradavkách, k celému jeho tělu. Laskal jeho provoněnou, hebkou a opálenou kůži, pod kterou se rýsovaly pevné svaly, zuby, jazykem i rty. Zajíkl se, když Harry našel místo pod dolní čelistí a začal ho tam vášnivě líbat. Ze rtů mu unikl tichý povzdech.

"Ginny..." Draco se málem odtáhl a zlostně zatnul zuby. To tedy ne!

"Nejsem žádná Ginny. Teď objímáš ," zasykl mu do ucha a lehce ho kousl do ušního lalůčku.

"Draco...?" Jako by si to Harry teprve teď plně uvědomil. Trochu se odtáhnul, ale Malfoy přitiskl svá ústa pevně na jeho.

"Ano, Draco, ne Ginny. Vezmi si mě, Harry," zavrněl mu svůdně jeho jméno do ucha. Ladně sjel na všechny čtyři.

"Vezmi si mě," zašeptal jako svá vlastní ozvěna. Svádět dokázal Draco mistrovsky. Harryho mysl utrpěla žalem i alkoholem, proto vlastně uvítal tuhle nabídku. Kdyby byl Draco žena, zhnuseně by ho odstrčil. Žádná žena se už nikdy nebude moct vyrovnat Ginny. Ale Malfoy byl beze vší pochybnosti muž. A dokonce velice krásný mladý muž, který ho tu sváděl a bezostyšně se mu nabízel. Potterovi se nechtělo řešit nějaká dilemata ve smyslu 'vždyť jsme oba muži'. Chtěl uspokojit svou touhu a Draco ho vzrušil až na únosnou míru.

Bez přípravy na něj nalehl. Draco vyrazil krátký výkřik bolesti, která však přecházela ve slast. Toužil po té bolesti, bez ní mu sex připadal prázdný, nenaplněný. Zřetelně cítil, jak se v něm Harry pohybuje. Sténal vzrušením a zároveň vzlykal bolestí. Když jeho útroby zalilo teplo, neudržel se a udělal se.

Chvíli na sobě jen tak leželi a prudce oddychovali. Když se Potter z Draca stáhnul, ten jen syknul, ale nechtělo se mu otáčet a ukazovat Potterovi své mokré tváře a oči zarudlé od slz. Nenáviděl se. Tohle chtěl, jen tohle ho dokázalo uspokojit - a za to se nenáviděl a opovrhoval sám sebou.

Harry se položil vedle něho a za chvíli se pokojen neslo pravidelné oddechování. Draco však ještě spát nechtěl. Nejprve šel do koupelny, aby ze sebe smyl stopy divokého sexu. Voda měla na bílých kachličkách nádech do červena. Dracovi však stačil jen líný pohyb hůlkou, aby si ošetřil to nepatrné zranění. Konečně i on zalehl vedle Pottera čistý a uvolněný. Noční můry nepřišly.

Zpověď

Draca Malfoye probudila bolest hlavy a strašné sucho v krku. Chtěl se po paměti natáhnout pro láhev s dýňovou šťávou, kterou měl na nočním stolku, ale hmátl jen do prázdna. Protřel si oči. Kde to jsem? Postupně si vybavoval noční milostné dobrodružství. Aha, tohle bude Potterův pokoj... došlo mu. Jako líná kočka se protáhl. Celá místnost byla příjemně prohřátá sluncem. Vůbec se mu nechtělo vstávat. Moment, jaký je den? Jo, sobota vlastně. Tak to je v pohodě,zkonstatoval, že neučí.

Harryho nikde neviděl. Jen na pracovním stole ležela snídaně se vzkazem a přes židli měkký župan. Draco jej na sebe navlékl, sedl si k snídani a zvědavě se podíval na vzkaz.

Nechtěl jsem tě budit. Vezmi si, co chceš. V první levé zásuvce je prášek proti nevolnosti. Kdybys cokoliv potřeboval, jsem u sebe v kabinetě. Vlastně bych s tebou rád mluvil. H.

Draco se zašklebil. Momentálně neměl náladu na Potterovy řeči. Cítil, že potřebuje být sám. Jako vždy po podobném zážitku, který rozryl dávné rány. Snad posté si vzpomněl na svého otce a zadoufal, že si to v Azkabanu pořádně užívá. Sám by si ho sice vychutnal víc, ale i tak - nějaký trest jeho otec dostal.Dost! zarazil vzpomínky. Spořádal snídani, vzal si prášek, zapil všechno dýňovou šťávou a vydal se do vlastního pokoje se převléct. Venku bylo krásně. Sluníčko ho vylákalo k jezeru. S radostí nastavoval svou bledou tvář jeho polibkům, jako by doufal, že rozpustí stíny na jeho duši. Ale na to bylo i sluneční světlo málo. Možná...možná by mohl jít za Potterem. Skončilo by to stejně jako vždycky v posteli.

Jsi normální děvka! Jak se na tebe Potter může vůbec podívat a dokonce se tě dotýkat? Je mi z tebe zle! syčel na něj vnitřní hlas. Draco se ho snažil nevnímat. Nehledě na to, jak mizerně se to další ráno cítil, noci plné drsného sexu ho dokázaly zbavit bolesti...aspoň na chvíli. Zároveň však podvědomě toužil po něčem úplně jiném...ale neodvážil se to přání dát najevo ani před sebou samým, natož před někým jiným.

Uvědomil si, že ho nohy nesou do hradu - směr Potterův kabinet. Zastavil se před ním. Cítil nutkání otočit se a utéct. Jasně, stáhnout ocas mezi nohy a zdrhnout...Jsi pravý Malfoy! Draco zaskřípal zuby a přinutil se zaklepat. Na Harryho výzvu vstoupil. Učitel obrany proti černé magii se na něj mírně usmál.

"Chtěl jsi se mnou mluvit," založil si Draco ruce na prsou a vyzývavě svého kolegu probodával pohledem.

"Posaď se," vyzval ho Harry a oběma nalil do bílých šálků čaj. "Jo, chtěl jsem s tebou mluvit. Vlastně jen tak ze zvědavosti. Nedá mi pokoj, abych nepřemýšlel, kde se v tobě bere všechna ta touha po bolesti." Uf, je to venku, oddechl si Harry. Bylo pro něj těžké vůbec tu větu zformulovat, natož ji vyslovit. Ale opravdu cítil o Draca starost.

"Po tom ti nic není, Pottere," zlostně zúžil Malfoy oči a prudce vstal. Hned na to cvakl u dveří zámek a Harry se postavil taky.

"Proč utíkáš, Draco?" zeptal se mírně.

"Nestrkej nos, kam nemáš!" vyštěkl blonďák. Ten zatracený Potter nás tu zamknul! Najednou si připadal jako myš chycená do pasti. Harry k němu přešel. Draco couval, dokud nenarazil na stěnu. Vytáhl hůlku a varovně ji namířil na Pottera.

"Už ani krok! Po tom ti nic není, jasné?!" Ani si neuvědomil, že jeho hlas dosáhl hysterických výšek. Za to všechno mohl ten Potterův zatraceně upřený pohled. Byla v něm starost. Draco nenáviděl, když se o něj někdo staral. Vždyť i vlastní otec ho předhodil Pánu zla!

"Prokleješ mě?" změřil si ho skepticky Harry.

"To si piš!"

"Myslím, že ne," usmál se okouzlujícím způsobem Harry a naklonil se k Malfoyovi. Tomu se začala jemně chvět hůlka. Harry měl pravdu - žádnou kletbu nevyslal, přestože všechny jeho obranné instinkty ječely, ať uteče nebo Pottera nějak zneškodní. Ne, Draco jen zíral do zelených očí a nedokázal se bránit jemnému dotyku rtů.

"Chci vědět, co se stalo," odtáhl se Harry mírně. Druhou rukou odtáhl Dracovu hůlku, aniž by si toho ten vůbec všimnul.

"Nech mě být, Pottere," opáčil učitel lektvarů, ale postrádalo to počáteční razanci. Teď spíš prosil.

"Ne," odmítl jednoduše Harry a přitáhl Draca k sobě. Prstem ho pohladil po tváři a něžnými polibky pokryl jeho líce, čelo, nos, zavřená víčka a nakonec i rty. Malfoy se ho všemožně snažil odstrčit, protože cítil, že jestli bude Harry pokračovat, umře ponížením, protože se úplně normálně rozbrečí jako malý fakan.

"Nic ti říkat nemusím," vydechl.

"Ne, ale řekneš," pousmál se Harry.

"Musíš si být tak nechutně jistý sám sebou?" sykl Malfoy. Potter neodpověděl, jen ho zlehka pohladil po tváři a Draco srazil jeho ruku stranou. Harry se nenechal odradit.

"V noci jsi mluvil ze spaní. Ptal ses mě, proč se o tebe starám. A pak něco o tom, že 'oni' se nestarali. Kdo jsou ti 'oni', Draco?" Malfoyovi se rozšířily panenky a přes tvář mu přeběhl stín.

"Nech mě," sklopil oči a odvrátil hlavu.

"Má to něco společného s Voldemortem?" naléhal Harry.

"Neříkej přede mnou to jméno!" zavřískl Draco a prudce ho udeřil do tváře. Potter ho pustil. Draco neváhal, hůlkou rozrazil dveře a doslova utekl. Harry stál ve dveřích a zamyšleně se za ním díval. Mimoděk si přitom mnul čelist v místě, kam ho Draco udeřil. Má ránu, uznal a bolestivě se zašklebil.
Draco doběhl k sobě do pokoje, práskl dveřmi a s úlevou se o ně opřel. V očích ho štípalo a v hrdle pálilo. Musel s tím ten blbec začínat?! Schoval obličej do dlaní a protože byl sám a mohl si to dovolit, rozeštkal se.

Malfoye nebylo vidět za celý den ani ve Velké síni při jídle a nedostavil se ani na učitelskou poradu. Harry se cítil provinile, protože věděl, že je za to pravděpodobně zodpovědný on. Ani to ho však neodradilo od toho, že chtěl z Draca dostat, co se tenkrát stalo. Ne kvůli nějaké morbidní zvědavosti. Prostě mu na mladém učiteli lektvarů záleželo. Kdykoliv spolu spali, viděl v Dracových očích, jak ho to zevnitř užírá.

Večer se odhodlal za Malfoyem jít. Předtím ještě zašel do kuchyně, kde mu skřítci ochotně dali pro zmijozelského učitele jídlo s tím, že od rána nic nejedl.

Harry zaklepal na jeho dveře. Už si myslel, že Draco neotevře, ale k jeho překvapení se nakonec přece jen klika pohnula.

"Co chceš, Pottere?" zeptal se Dracův unavený a dost zvláštně zabarvený hlas.

"Přinesl jsem ti něco na zub," zatvářil se nevinně učitel obrany proti černé magii. Dveře se váhavě otevřely.

"Tak pojď dál. Ale žádné dotěrné otázky, nebo tě prokleju," blýskl po něm blonďák očima. Harry se jen usmál a vstoupil.

Malfoyův pokoj (kde mimochodem ještě nebyl) byl vyvedený ve zmijozelských barvách. Uspořádání tu panovalo podobné jako v Harryho pokoji, jen okno nesměřovalo k východu ale na sever. U něj stál psací stůl a na protější straně postel s nebesy. Na stole plápolala lampa jasným bílým světlem, které vrhalo po celé místnosti přízračné stíny.

Potter položil jídlo na stůl a sledoval, jak Draco vyhládle všechno polyká. Dokud nedojedl, nepronesl Harry ani slovo. Malfoy si způsobně utřel ubrouskem ústa a zabodl šedý pohled do svého společníka.
"Chtěl jsi ještě něco, Pottere, nebo jsi mi jen dobrosrdečně přinesl večeři?" zeptal se jízlivě.

"Vlastně ještě něco v plánu mám," přiznal se a pohladil Draca něžně po tváři. Tomu se zaleskly oči.
"Jsem nějaká tvoje děvka?" syknul, ale chyběla tomu bojovnost. Harry si ho přitáhl k sobě, Draco se nechal. Zabořil obličej do hebkých platinových vlasů a chvíli jen vdechoval jejich příjemnou vůni. Neodpověděl. Levou rukou objal Draca kolem pasu. Pravou rukou si lehce přidržel jeho bradu, aby ho mohl políbit. Něžně přejížděl jazykem jeho rty, dokud mu Draco nevyšel vstříc. Jeho dravosti se však Harry tentokrát nepodvolil. Naopak - čím byl Draco drsnější, tím on přidával na jemnosti. Dlouhými tahy ho hladil po zádech, po pažích i po tváři.

"Jdi s tím do háje, Pottere!" prsknul Malfoy jako rozzuřená kočka. Harry se jen pousmál.

"Dneska ne, Draco. Dneska to bude podle mě," broukl mu do ucha. Draco se nevědomky zachvěl. Tohle ne! Jestli to Potter myslí vážně, tak...tak...!

Potter to očividně vážně myslel.

"Já nechci!" pokusil se ho od sebe odstrčit.

"Ani bych neřekl," otřel Harry smyslně a výmluvně jejich klíny o sebe. Na obou bylo vzrušení velice patrné. Harry začal rozepínat knoflíčky Malfoyova hábitu. Při tom sjel z jeho úst k místečku pod obloukem čelisti. Polaskal rty jeho hebký ušní lalůček a pokračoval na šíji. Draco v jeho náručí se napůl sesunul a napůl zavzlyknul.

"Takhle ne...Pottere...Harry...Takhle ne!" Ale Harryho doteky z něj vysály jakoukoliv sílu k odporu. Všechno se v něm řítilo do víru paniky. Roztřásl se, jako by to mělo být jeho poprvé.

Jako hadrová panenka se nechal zvednout a složit do stříbrozelených nadýchaných peřin. Když si Harry přetahoval přes hlavu hábit, vycítil příležitost uniknout, ale zelený pohled ho přikoval na místo. Místo útěku tedy skopnul na zem vlastní hábit. Potter se svléknul do půli těla a stejnou službu prokázal i Dracovi. Zatímco něžnými polibky zasypával blonďákovu šíji a klíční kosti, jemně mu palci přejížděl po bradavkách a krouživými pohyby postupoval po břiše ke slabinám.

"Přestaň..." slabé zaštkání jen donutilo Pottera být ještě ohleduplnější. Draco byl v obličeji bílý jako křídová stěna, těžce oddychoval a slabě sténal. Jeho tělo však reagovalo bez pobízení. Zvedal pánev, aby se ještě víc vystavil vzrušivému tlaku Harryho dlaně. Kalhoty mu začínaly být až bolestivě těsné - a Potter nechtělžádnou bolest. Uvolnil přezku a kalhoty následovaly na zem oba hábity. Stejně ulevil i sobě - pohled na bezbranného Draca ho vzrušoval.

Nenasytné rty putovaly po bílé obnažené kůži, aniž by zanechávaly obvyklé rudé stopy. Jazyk polaskal bradavky, ale nespokojil se s tím. Draco tiše zakvílel, když jeho přirození pohltila Harryho ústa. Zatínal ruce v pěsti, až si je rozdrásal. Tohle ještě nikdy nezažil. Vždycky to byl on, kdo dával tuhle službu...Proč to Potter dělá? Ať přestane... Draco sám neměl sílu vzdorovat. Možná něco v něm ani vzdorovat nechtělo. Ale umíral při pomyšlení, že se tu Potterovi rozbrečí jako malý usmrkanec.

Harry to zatím tak daleko nenechal dojít. Na jeho pokyn se Draco skoro bezvládně přetočil na břicho. Sáhl po tubičce lubrikantu (tady se raději spoléhal na mudlovské prostředky) a jeho prsty do Draca hladce vklouzly.

Celé alabastrové tělo se napjalo.

"Nech toho...Ne tak jemně...Sakra, Pottere!" procedil mezi zaťaté zuby Draco, protože ucítil slzy, jak ho štípou v očích.

"Žádná bolest," zašeptaly měkké rty do jeho ucha a Harry na něj pomalu nalehl. Snad poprvé bezbolestně Draco ucítil slast. Byla jiná, nepoznaná. Celý se třásl, když se v něm Potter pohyboval a přitom něžnými polibky zasypával jeho šíji a záda, když ho smyslnými tahy hladil po těle. Nakonec ty mučivě obratné ruce sjely do Dracova klína. To byla poslední kapka. Draco v extázi vykřiknul. Tělem mu projížděla rozkoš zbavená trpké příchutí ponížení a přece nesla ponížení jiného druhu - takové, kterému se musíte postavit ve chvíli, kdy vaše vnitřní bloky a obrany padnou.

Bezmocně se v peřinách rozvzlykal. Harry mlčel, jen ho zezadu objal a přitiskl k sobě.

"Co ti udělali, Draco?" zašeptal mu do ucha a otočil ho k sobě. Marně se Malfoy snažil zakrýt uslzený obličej. Draco křečovitě svíral pěsti, ale nakonec se poddal hřejivému objetí, které pro něj bylo bezpečím. Dostal chuť to ze sebe všechno vysypat, rozříznout ránu, která mu plnila duši jedem.
"Otec...ten parchant - hic - hodil mě jemu. Jako - hic - nějakou věc - hic. Nejdřívon, pak jeho - hic - smrtijedi. Jako bych - hic - byl jen laciná - hic - děvka. A otec to věděl - hic - a stejně - hic - mě odkopnul - hic - pryč, jako kus - masa," vychrlil to ze sebe blonďák ve vodopádu slov a vzlyků. Harryho zamrazilo. Tak od toho ty jizvy...ta touha po bolesti...Přitiskl k sobě milence ještě blíž.

"Už je to za tebou. Oba zaplatili za to, co ti udělali, Draco. Ty se za to trestat nemusíš," mluvil na něj jako na vyděšené zvířátko tak dlouho, dokud Malfoy neusnul schoulený v jeho náručí.


6 komentářů:

  1. Co pokračování, nebude?

    OdpovědětVymazat
  2. Je to úžasné, skvělá práce!

    OdpovědětVymazat
  3. Nádherná povídka, děkuji za ní :)

    OdpovědětVymazat
  4. Karin Krásné ale moc smutné doufám že mu Harry pomůže zapomenout.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj komentář :)